Zatížení sněhem je hlavní složkou zatížení, na které jsou navrhovány střešní konstrukce (vlastní váhou konstrukce a místními přitíženími se tato stránka nezabývá).
Charakteristická hodnota sněhu na zemi je určena v závislosti na místě výstavby podle mapy sněhových oblastí.
Většina konstrukcí v ČR je navržena dle ČSN 73 00 35. Novější stavby mohou být navrženy dle ČSN P ENV - 1991-1-3 nebo ČSN EN 1991-1-3
a tyto všechny normy vycházely z původní, staré mapy sněhových zatížení. V říjnu 2006 byla zveřejněna nová mapa a její použití je upraveno v
ČSN EN 1991-1-3/Změna Z1 a pro původní použití české normy ČSN 73 00 35/Změna Z3.
Aktualizovaná mapa vychází z hodnot vodní tíhy sněhu naměřených v období mezi lety 1961-2006. Charakteristické hodnoty zatížení sněhem použité v mapě jsou hodnoty, které mohou být dosaženy nebo překročeny jednou za 50 let. Předchozí mapa uváděla hodnoty, jejichž dosažení nebo překročení se mohlo opakovat jednou za 10 let.
Území České republiky je v mapě rozděleno do 7 oblastí s charakteristickou hodnotou zatížení sněhem 0,7-4,0 kPa, 8. oblast specifikuje území s charakteristiskou hodnotou zatížení sněhem vyšší než 4,0 kPa v této oblasti určí charakteristické zatížení sněhem (1 kPa = 102 kg/m2).
Většina ČR se nachází v 1-4. oblasti, kde je charakteristická hodnota zatížení sněhem od 0,7-2,0 kPa.
Při výpočtu únostnosti střechy je charakteristická hodnota upravena na návrhovou hodnotu v závislosti na tvaru a sklonu střechy, výšce budovy, expozice budovy v terénu. Návrhovou hodnotu při výpočtu ovlivní také materiálové (bezpečnostní koeficienty).